Requiem za Magora (ne)probudil spáče

čtvrtek 13. listopad 2014 15:32

Písně a básně lomcovaly vnímáním. Ticho probouzelo už dopředu ztracenou revoltu příštích časů. Alkoholy lhostejných dní putovaly do žil

Pár dnů nazpět jsem se zúčastnil vzpomínkové akce na  Ivana Martina Jirouse, který byl širší veřejnosti spíše známý pod přezdívkou Magor. Šlo o vzpomínkový koncert k třetímu výročí smrti básníka, vůdčího ducha českého undergroundu a bojovníka za svobodu vnější a vnitřní. Autor hudebního vystoupení, violoncellista Josef Klíč, který je sólistou Národního divadla Brno a koncertním mistrem JAMU, složil requiem. Ten zazněl poprvé před třemi lety, vyprovodil jím básníka a hlavně dlouholetého přítele. Do Českotřebovského klubu, kde se koncert udál, přišla hrstka lidí. Začátek requiem se posunul s tím, že možná přijdou další posluchači. Nepřišli. Trochu mě to zamrzelo. Hudební zážitek, který se dostavil, byl nadevšechno očekávání.  Dílo Josefa Klíče znám a Jirousovy básně jakbysmet. Jednalo se, a nejenom pro mě o tklivý zážitek, vzpomínku s jasnými konturami. Skladby vystihovaly Jirousovu duši a činy, tak byly zabarvené. Od melodií v klidnějším rytmu, až po dramatické kompoziční ladění. Každá píseň byla po doznění navíc doprovázena recitací audio nahrávky Jirousových veršů, samotným zesnulým básníkem. Zaznívaly v nich, jazykem skromným, věci, které jsou člověku nejpodstatnější, křehké i niterné, které v sobě každý nosí a občas  o nich přemýšlí.

S Magorem jsem jedenkrát osobně mluvil ve chvíli, kdy nebyl přítomen nikdo jiný, párkrát jsem zašel na jeho čtení a zažil i jeho pověstné výstřelky a excesy. Byl pro mě mnohovrstevnatým úkazem, kostelní vitráží. Za památnou považuji cestu do statku ve Vydří. Měli jsme se tenkrát setkat a posedět nad mými rukopisy, ale Magor zapomněl pro samou bujarost, že mám přijet. Na místě nebyl, ale i tak mám atmosféru tamní krajiny vrytou do paměti, stejně jako jediný hovor na baru, kde tenkrát snídal tureckou kávu a dvě velké kořalky. Měl dobrou náladu a souhlasil s mým příjezdem. Koncert ve mně  proto po skončení dlouze rezonoval a přinutil mě oprášit některé události z Magorova života, které se vrstvily v předivo dalších úvah. Klub měl v daný večer svých věrných kolem dvaceti, což stále odpovídá jak současnému, tak tehdejšímu přijímateli obdobné kultury. Je mi jasné, že pocta básníkovi a undergroundovému guru nezvedne lidi od televizních seriálů a taky, že večer vystavěný na podobné platformě nemůže být už z podstaty masovkou a hojně navštěvován, protože je na kosmické nebo jakékoli jiné míle vzdálen vnímání skupiny lidí, pro něž jsou produkovány nejrůznější hodnotné pořady a pseudoudálosti, které z nich dělají přinejmenším ještě více omezené bytosti. Ti jsou často rádi, že mají svůj chléb a hry, nic víc nepotřebují, po ničem jiném se nepídí, aby se náhodou neumazali, nespálili a jejich mozkovny zůstali v klidovém režimu bez přílišných otáček. Nechci, aby došlo k mýlce, že návštěva koncertu, byla určena těm, co ví, co znamená kvalita. V žádném případě, večer byl otevřený komukoli s dostatečnou předchozí propagací. Proč ostatní nepřišli..? Asi je lepší hrdina z televizní obrazovky, třeba nějaké přiblblé estrády, než člověk, který se nebál jít proti tehdejšímu režimu, estabilišmentu, který ho odměňoval nejhoršími kriminály. Škoda, že se zapomíná na skutečné hodnoty a odkaz lidí novodobé historie. Tito bojovníci jsou často nahrazováni instanční zábavou na jedno použití. Ta je lepší než vše ostatní, protože vystoupit z chrámu konzumu k hodnotám a samostatně uvažovat, je asi těžký úkol.

Underground byl už dříve okrajovou, minoritní záležitostí, a je tomu tak dodnes, což ovšem nesnižuje jeho odkaz a hodnotu. Některé jazyky tvrdí, že „androš“ je už mrtvý. Společnost se nám změnila. Není jeden společný nepřítel a proti současným bosům se bojuje těžko, protože málokdo ví, jaký způsob je účinný. Mnozí se ptají, kam se ztratil polistopadový étos… Je to těžké, když pořád platí lidová rčení, bohužel se sále větší kadencí: „Ruka ruku myje,“ „Brácha na bráchu,“ „Malá domů,“ a v neúnosné míře. Otázkou je, zda se vůbec v současnosti lze vypořádat s různými zhůvěřilostmi a podpásovkami podnikatelských a politických elit, ovšem slovo elita zde nese poněkud pejorativní význam. Ty povětšinou (až na světlé výjimky, které zastupují setinu společenského promile) využívají současný systém s mandátem složeným z konexí, váhy vlastního kapitálu a moci.  Přeměna české společnosti bude ještě dlouhý běh. Jen bláhový dnes věří, že vše půjde hladce. Lidé jsou spíš často účelově spící, místo aby konali v rámci svých možností.  Dokonce se domnívám, že leccos zůstane s ohledem na národní povahu a charakter vyčuraného tvora, kterého zvu Čecháček. Spousty lidí ve veřejných funkcí si přesto nesmírně vážím, protože jsou to skutečné elity, osobnosti hodné následování. Svým přístupem činí ovzduší dýchatelnějším a přinášejí tak naději, která neutuchá. Věci nebývají na okraji spektra, černé nebo bílé. Naštěstí je dost lidí, kteří stále vzdorují mnohým protivenstvím a eufemisticky řečeno i nešvarům. Jedním z takových byl pro mě i Ivan Martin Jirous, známý těž jako Magor, protože se bil za svobodu, a to jako člověk, který pětkrát seděl v kriminále. Jednou pro vždy pro mě bude symbolem boje za trvalé hodnoty, vedené s nitřní pokorou. Člověkem, jehož odkaz bude zachován i dalším generacím, snad jen ve větší míře, než je tomu dnes. Bdělý spánek může být problém, ale jsem přesvědčen, že koncert na počest Magora pár lidí bezpochyby uvedl do stavu opětovného vnímání.

Jan Odstrčil

josef hejnaProtože jsem pochopil, že jde o vzpomínku17:1413.11.2014 17:14:11

Počet příspěvků: 2, poslední 14.11.2014 10:53:24 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Odstrčil

Jan Odstrčil

Tematicky se vyhraňovat prozatím úplně nehodlám. V sekci s mým příjmením najdete občas politická sdělení, jindy kulturní postřehy. Věci vážnější i k pousmání, napsané formou glosy, zamyšlení, úvahy, komentáře nebo podobného útvaru.

Okolní dění mi není lhostejné, a proto jsem se rozhodl, že si založím svůj profil, ve snaze přiblížit svůj pohled ostatním čtenářům.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy