Čočkovka, novináři a politici: Kdo si půjde přidat na Štědrý den?

pátek 20. prosinec 2013 10:50

Některé události se opakují s železnou pravidelností a je tomu dobře. Škoda jen, že se vždy najde škodná, která rituál naruší a lidé, kteří jsou ochotni ždímat vyždímané…

Za pár dní nastane Štědrý den. Do ulic vstoupí prázdnota… Vločky zlehka ševelí pustým městem. Podniky zejí prázdnotou a nejeden raný kapitalista si rve vlasy, když přemýšlí nad ušlým ziskem dne. Většina lidí chystá sváteční tabuli. Z televize se linou pohádky. Kuchyní voní cukroví, které lechtá i zrak. Každý se snaží, aby Vánoce v jeho rodině byly co nejlépe vyvedené. Kdo může je doma s nejbližšími.

V charitě už pár hodin připravují čočkovou polévku a za chvíli začnou porcovat vánočku. V útrobách vlakového nádraží, kam jezdí pouze druhořadé vlakové soupravy, je hrobové ticho. Na světelné tabuli svítí pouze pár spojů. Staré analogové hodiny se pohnuly, jak jinak o minutu dopředu a pohyb větší ručičky se nese vstupní, příjezdovou halou. Za čtvrt hodiny udeří druhá odpolední. Obchody jsou zavřené i nádražní nonstop porušil pravidlo v názvosloví.

Do vstupní haly se doslova přiřítí dva muži. Jeden nese kameru se stativem -je menšího vzrůstu, štíhlý a s pořádným hárem, jeho oči nepokojně těkají, protože sonduje místo. Druhý horlivě telefonuje. Kameraman z veřejnoprávní televize začne točit inzerty (záběry, kterými prostřihne reportáž), Jeho kolega, reportér, se posadí na lavičku a v občasných intervalech kontroluje nerezové hodinky prominentní značky. Je podsaditý, má zlaté brýle v oválném obličeji se špičatým nosem. Po chvíli se zvedne a začne s rukama za zády a vystrčenou cejchou pantátovsky popocházet sem a tam.

Za chvíli tam bude ještě více horlivých reportérů lokálního charakteru a horších či lepších lokajů slova. Samý novinář. Co jen město se sto tisíci obyvatel může mediálně vyplnit a nabídnout. Stojí porůznu a zpravidla ve vhodné vzdálenosti od sebe (možná konkurenční pravidlo), mezi sebou příliš nekomunikují, pánové a dámy z rozhlasu, od novin a soukromých televizí.

Mezi nimi se začnou trousit první hladoví: vagusové a bezďáci, kterým dnes charita nachystala štědrovečerní pokrm, aby jim zajistila plná břicha a dodala trochu důstojnosti. První z nich se jmenuje Vašek. Pracoval ve fabrice, kterou polkla krize. Bydlel s družkou v jejím bytě, a když mu došly peníze, trpělivost družky vzala rychle za své, a tak se šmahem ocitl na ulici. Vašek je starší muž, důchodce a život na ulici mu přidal mnoho let. Má zvrásněnou, scvrklou vysušenou tvář a sípavý hlas. Na vyhublém těle nosí maskáčový otrhaný komplet a na nohou polorozpadlé tenisky. Hlavu s rozčepýřenými prošedlými, kdysi havraními vlasy, zdobí reklamní kšiltovka. V jedné ruce igelitka a na zádech umaštěný ruksak.

Ručička hodin postupuje kupředu. Přicházejí i lokální politici. Blíží se komunální volby a nos je třeba, ve jménu politiky strkat kamkoli, hlavně na dobré místo. Nakonec se ve sváteční jídelně, omšelé nádražní hale sejde osm bezdomovců. Vypadají stejně -zbídačené, hladové tváře s promrzlou grimasou v obličeji. V jejich očích není ani nadšení ani radost, jen touha jíst, ukojit základní potřebu.

Konečně pracovník charity sejme poklici a otevře velký kastrol. Polévka voní na dálku. První ruce uzmou talíř s čočkovou polévkou, z které se kouří, lžíci a pár kousků vánočky. Ohryzky kmitají, jak se strávníkům sbíhají sliny. Kameraman zuřivě točí záběry do zpravodajské relace. Reportér přemlouvá váguse, aby mu řekli pár slov. Je bezhlesně odmítán. Nakonec se domluví s Frantou, místní známou figurkou. Na ulici je snad nejdéle ze všech a výřečný je po vypitém krabičáku jako Palacký. Nakonec je Franta kameramanem usazen na lavičku s místní političkou. Dvojice dobře kontrastuje. Dáma v luxusním kabátě s upravenými kaštanovými vlasy, nalíčenou tváří, kterou malinko halí kašmírový šál, srší úsměvy a optimizmem. Franta srká polévku a skrze zarostlou tvář, vypadá jak ruský mužik, trousí odpovědi. Reportáž je vytvořena, politické body snad v kapse. Safari je natočeno a kameraman vypíná světlo s přístrojem. Padla.

Bezdomovci nejsou ochotní odpovídat, ale i tak je doslova pronásleduje sršní hnízdo regionální novinářské letky. Kdo by také chtěl, když má hlad, odpovídat na otázky, které jsou daleko jeho smýšlení a ještě k tomu s plnou pusou. Pánové z charity, kteří celou akci léta pořádají, budou i tentokrát velice rozpačití z mikrofonů a diktafonů a vůbec všelijakých povšechných otázek, které jsou každý rok notoricky podobné. Muži jen tiše a skromně nalévají polévku, která ubývá stejně rychle, jako chladne.

Pánové od tisku mají nabráno. Ručička na hodinách se opět pohnula. Je čtvrt na tři. Po politicích ani vidu, ani slechu. Pracovníci od médií vzali též kramle. Jen hoši z charity dávají nášup svým hostům. Ti pomalu dojídají sváteční pokrm. Polévka došla. Nádražní hala za pár okamžiků zavírá brány.

Ulicí poletují chumly sněhu a po namrzlých chodnících jako živí-mrtví kráčejí každý do svého rajonu hosté od sváteční tabule. Možná se uloží někam mezi krabice, najdou teplé místo pod mostem či v kanálu a budou vzpomínat na to, jak se hezky pomněli. Největší radost bude mít Franta, protože mluvil s hezkou paní, která byla určitě chytrá, a kdyby mohl, tak si ji vezme za ženu. Sem tam minou okno, za nímž se budou blyštit ozdoby na vánočním stromku a začnou vzpomínat na podobné Vánoce a snít o tom, že se jim splní tajné a zároveň přirozené přání  -žít zase důstojný život.

Jan Odstrčil

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Odstrčil

Jan Odstrčil

Tematicky se vyhraňovat prozatím úplně nehodlám. V sekci s mým příjmením najdete občas politická sdělení, jindy kulturní postřehy. Věci vážnější i k pousmání, napsané formou glosy, zamyšlení, úvahy, komentáře nebo podobného útvaru.

Okolní dění mi není lhostejné, a proto jsem se rozhodl, že si založím svůj profil, ve snaze přiblížit svůj pohled ostatním čtenářům.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy