Dušičky, pomluvy a prachy aneb ať Staří mrtví ustoupí mladým živým

pondělí 4. listopad 2013 22:00

Je svátek mrtvých potřebnou tradicí?

Před pár dny si mnozí, a bylo jich jistě dost, připomněli svátek zemřelých - Dušičky. Letos jsem je, po mnoha letech, absolvoval rovněž, a to na vesnickém hřbitově. Ten se změnil až v jakési společenské místo, kde se lidé potkávají, hovoří spolu nebo jen tiše meditují a rozjímají ve snaze připomenout si ztrátu blízkého člověka. Hroby byly tu vyzdobené, jinde přeplácané; fantazii a kreativitě, často lidových rozměrů, se meze nekladou. Zaujala mě ta podzimní atmosféra odcházejícího dne, kdy na krchově plápolají desítky svíček a na trávě se povalují chumly pestrobarevného tlejícího listí, které tak podivně voní.  

Pomalou chůzí občas padne zrak na prázdný pomník, který už dávno nikdo nezdobí. A vlastně se nic neděje. Vždyť který živý by si přál, v době, až bude nebožtíkem, aby k němu, respektive studenému náhrobku se jménem a podobenkou, byly upírány zraky. Je lepší trávit čas mezi živými. Nepovažuji se za nelidu nebo chladného a necitlivého člověka, protože vím, že milované osoby, které nadobro odešly z mého života, by si určitě nepřály, abych trávil svůj čas s lopatkou v ruce a ometal pomníček, zapaloval svíce a kladl výzdobu na náhrobní desku. Alespoň myslím, protože lidé se díky bohu takovými věcmi za svého života, mají-li všech pět po hromadě, příliš neobtěžují.

Tím se zvolna dostávám k meritu svého sdělení. Ano, Dušičky zkrátka neuznávám. Člověk se klaní kamennému pomníku a hrstce popela, hmotě, která je na hony vzdálená vzpomínkám a zážitkům, které byly prožity ve společnosti někoho, kdo musel odejít na onen svět. Drahé chvíle nezůstávají ani v popelu a už vůbec je neukrývá matérie v podobě chladného kamene s fotografií na čelní straně, spolu s iniciálami zemřelého. Někomu může sloužit právě tato forma k uchování a oživování člověka, což považuji za dost podivné, protože obraz, mozaika nebo fragmenty či společné střípky prožité s někým, kdo už nežije, jsou uložené v mysli. Tím samozřejmě nikoho neosočuji, pro mě za mě, ať si každý zdobí třeba až do aleluja. V zásadě však tvrdím, že je lepší čas trávit mezi živými a ty, kteří odešli, mít uchované jednou provždy v sobě. Je mi jasné, že lidé se zastaví a mohou přemítat, vzpomínat, ale k tomu přece nepotřebují hřbitov.

Napadá mě, že je to spíš duše, než tělo, na kterou nakonec vzpomínáme. A duše se do žádné urny nacpat nedá. Určitě nelze jednoznačně generalizovat, nikoho soudit, koneckonců každý má jinou letoru a s věkem se mohou postoje měnit. Stále si však myslím, a jen tak někdo mě o opaku nepřesvědčí, že je lepší se zabývat věcmi živými, občas zavzpomínat, než trávit čas na krchově a leštit hrob.

V sobotu, v dušičkový čas, mě zaujala paní, která patřila věkem k válečné generaci. Procházela se ve společnosti muže, jenž ji držel za paži, kolem náhrobků a bedlivě sledovala, kdo má na svém plácku jakou výzdobu. Před prázdným náhrobkem se zastavila a ukazovala na něj prstem jako malé dítě, při tom nesouhlasně pokyvovala hlavou. Došla až před rodinný hrob a neustále se rozhlížela po výzdobě z vlastní rodiny a porovnávala ji s ostatními. Zdá se mi, že lidé často dodržují tradice místy až bezobsažně. Co by si totiž řekli sousedi, kdy hrob nebyl pořádně nazdobený? Příbuzní by mohli pomlouvat. A co teprve, až by se to rozneslo po vsi.

Tradice sice zavrhovat nelze, ale bez přehodnocování jejich významu a vlastního vztahu či k nim se člověk neobejde. Nehledě k faktu, že dnešní doba a její marketingoví šíbři vytěží  z každé příležitosti cokoli, a tak mi Dušičky, svátek mrtvých, přijdou mimo jiné jako vhodná příležitost pro obchodníky, aby vyrýžovali na věncích a různých vazbách pěkný obnos peněz a zdevalvovali hodnotu pro mě bezvýznamného svátku, který má jistě mnoho příznivců.

Následující postřehy považuji jako podnět pro vyvolání diskuze, protože mě opravdu zajímá, jak k pietě, každoročnímu svátku, přistupují ostatní živí.

Jan Odstrčil

MilanLevape, já Vám rozumím.11:525.11.2013 11:52:43
levappokracovani...11:485.11.2013 11:48:44
MilanTo je katolická záležitost.09:065.11.2013 9:06:00

Počet příspěvků: 6, poslední 5.11.2013 17:25:38 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jan Odstrčil

Jan Odstrčil

Tematicky se vyhraňovat prozatím úplně nehodlám. V sekci s mým příjmením najdete občas politická sdělení, jindy kulturní postřehy. Věci vážnější i k pousmání, napsané formou glosy, zamyšlení, úvahy, komentáře nebo podobného útvaru.

Okolní dění mi není lhostejné, a proto jsem se rozhodl, že si založím svůj profil, ve snaze přiblížit svůj pohled ostatním čtenářům.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy