Buď houby, anebo život

středa 11. září 2013 16:18

Jsou houbaři posedlí úlovky? Patří tajná místa, kde rostou houby do vzácného dědictví? A vyplácí se do lesa chodit v tandemu nebo je to hra o život? Houbaření je v Česku poměrně rozšířená aktivita. Její provozovatelé mají jistě mnoho příhod spojených se sbíráním, většinou humorných. V lese na houbách se může udál leccos…a existence houbaře altruisty či houbaře egoisty je jen nepatrnou možností ochutnávky.  

(Nejen) v polovině září do lidí jako když střelí. Podmínky pro sběr lesního bohatství, v tomto případě hub, jsou přímo excelentní. Existuje mnoho typů houbařů, ale mají jedno společné -ať se jedná například o houbaře altruistu nebo houbaře egoistu, touhu naplnit košík, nutkání utrhnout (rozuměj správně a odborně uřezat) kapitální kousek s hlavou jako létající talíř a následně se kochat, a to různým způsobem.

Nejlepší je pochlubit se  svým úlovkem rodině nebo známým. Pokud je člověk škodolibý a škarohlídský a pokud najde vhodný objekt, může být i legrace. Nejdříve následuje chvíle němého úžasu, pak často závistivý tik. Zkoušená osoba brzy přijde k sobě a s přemáháním vyloudí úsměv, za kterým následuje věta: „To je ale krásný hřib.“ Jeho majitel se hrdě naparuje a prohlíží si výraz tazatele, protože čeká na zákonitě danou otázku, která přijde vzápětí: „A kde jsi ho prosím tebe našel,“ ptá se zkoušená osoba. „Ale, vzal jsem do lesa na Pohoří dva košíky a neměl jsem to pomalu kam dávat.“ Pozor, obě informace jsou lživé. V lese na Pohoří vůbec nic neroste, ani ta poslední prašivka a košík…, byl s bídou jeden. Ale to předbíhám.

V případě, že je člověk pravověrný houbař, vyráží do lesa brzy, nejlépe za svítání. Vhodná obuv a ošacení jsou pro zasvěcené samozřejmostí; v lese přeci jenom bývá vlhko a chlad. Dále vhodný košík a šátek, ten poslouží pro zakrytí kořisti, aby oka nenechavců zůstala ladem a neukojena. Posledním zásadním doplňkem je vhodný nůž.

Je šest hodin a správný houbař už cupitá po lese. Když zjistí, že místo neosidlují ostatní nájezdníci, prošmejdí nejprve, co jen v lese zvládne. Jakmile uslyší první motory a parkující auta, rychle utíká na svá léty prověřená místa -a o ty jde především. Místa, kde rostou, jsou klenotem, rodinným bohatstvím, artiklem, který se předává generačně, v tajnosti a pod nepsaným příslibem mlčenlivosti.

Jak hodiny ubíhají, košík se plní a místa před lesem jsou plná aut, těch bláhových, co raději vymění válení v posteli za pořádný úlovek. Kolem deváté se houbař, nasycený naplněním a extatickým chvěním vydává pryč z lesa a jen s nelibostí sleduje, pokud se do rajonu, který mu sice nepatří, ale dělá si na něj nárok, přece jen někdo přiblíží; je znechucený a podléhá obavám, aby letitý klenot v podobě utajovaného místa nepřišel vniveč.

Na lesní pěšině potkává další muže a ženy v maskáčích s košíky a nožíky. Jak je cestou míjí, téměř všichni se ho ptají: „Tak co, rostou?“ Houbař, protože je profesionální sběrač každým coulem, odpoví přesvědčivě a s kamennou  tváří: „Jen pár růžovek, jinak je to holý.“

Do lesa se též často nevyplácí chodit v tandemu, a už vůbec ne ve větších skupinách. Dochází pak k rizikům, že si lidé vzájemně polezou do (zelí) hub. Nejhorší je, když jsou dva spolu, každý po jiné straně. Jeden z nich třeba najde hřib jak Brno a druhý se cítí podveden, protože po té straně cesty měl jít a houbu najít, namísto toho, aby ostrouhal mrkvičku.

Po několika hodinách v lese je vhodné zapít své trofeje a odpočinout si v přilehlé hospodě, když takové místo znáte. Jde-li o mě, o několika hospůdkách na mýtince jsem spraven. Občas se stane, že houbař, když usrkává hořký zlatavý mok s dobrou teplotou, narazí na lufťáky. Poznají se všeobecně záhy. Řvou jak na lese a jsou úplně blbě oblečení ke sběru čehosi tak majestátního, jako jsou houby -mana lesů.

Jednou tak posedávám na lavici před hospodou jako několik dalších houbařů a z dálky vidím, jak si to směrem ke knajpě štráduje podle poslední módy vyšňořený pár. Paní má kabelku a boty do města. Pán, zřejmě její partner, má fešáckou bílou a upnutou košili a plátěné kalhoty. Zřejmě projížděli kolem za jinou štací, nejspíš formální příležitostí a dali si chvíli volna. Usedli ke stolu a kladli před sebe úlovky. Ostatní chlapi zpozorněli. Les byl prolezlý a pár hub tam zůstalo…Muž v bílé košili se jal ochutnat houbu, protože zřejmě pojal pochybnost. Degustace měla velmi hořkou příchuť, tak chlap plival a otíral si jazyk. Chlapi roztroušení po zahrádce se začali chechtat a povykovat. Paní vyhodila úlovek do trávy, vypila rychle nápoj a s mužem pokořeně odešli. Osazenstvo zahrádky mělo důvod k diskuzi a posměškům.

Uplynulé řádky by se mohly zdát jako pouhý šproch. Právě proto přikládám závěrem jednu příhodu, která sama ilustruje jak výše napsané, tak určitý princip. Když jsem byl v první třídě, jezdívali jsme na prázdniny s rodiči na chalupu do jedné tuze malebné vsi, která byla obklopena půvabnou a neposkvrněnou přírodou a hlavně lesy. Nedaleko od naší chalupy byl les, který jsem měl dokonale prošmejděný. Jednalo se o hvozd plný ukázkových žampionů.

Za lesem se nacházela osada, kde jsem měl dvě kamarádky. Jednou jsem se s nimi domluvil, že brzy zrána, druhý den, vyrazíme sbírat. Druhý den jsem ve smluvenou hodinu dorazil na místo a les byl totálně vybraný, nezůstala tam ani jediná houba. Holky mi pak pověděli, že se svěřily jejich otci, který tam ten den pelášil a uzmul, co jen šlo. Od té doby vím, že houbaření je nejen vášeň, že existují houbaři altruisti a egoisti, ale hlavně nejspíš platí, že i v houbách a jejich sběru se počítá zejména výsledek. Snad protože houbaři znají své kolegy a svá místa úzkostlivě tají. A krédo: „Buď houby, anebo život,“ má samozřejmě bohatou škálu.

 

Jan Odstrčil

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Odstrčil

Jan Odstrčil

Tematicky se vyhraňovat prozatím úplně nehodlám. V sekci s mým příjmením najdete občas politická sdělení, jindy kulturní postřehy. Věci vážnější i k pousmání, napsané formou glosy, zamyšlení, úvahy, komentáře nebo podobného útvaru.

Okolní dění mi není lhostejné, a proto jsem se rozhodl, že si založím svůj profil, ve snaze přiblížit svůj pohled ostatním čtenářům.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy